Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Klid v duši

16. února 2015 v 13:25 | Temnota |  Téma týdne
Tak jsem se rozhodla napsat povídku k tématu týdne. Já vím, trošku pozdě, ale dřív se mi to nepodařilo. Je to takové zvláštní pojetí tématu, ale co by jste čekali od Temnoty? Veselých témat moc nemám.

Rozhodla jsem se povídku napsat v takzvané er formě oproti mé oblíbené ich formě.

Jen chci zdůraznit, že se jedná o povídku. Aby nevznikly nějaké dohady.

Krásný letní den.

Dívka se oblékla do letních červených šatů. Vzala si černé sandály s kytičkou na straně. Učesala si vlasy a lehce se nalíčila. Při pohledu do zrcadla se lehce pousmála, ale úsměv se jevil být dost ironický.

V domě bylo hrozné ticho a cítila se tam být opuštěnější než kdykoli jindy.



Vyšla před barák, obešla ho, až se dostala na zahradu za barákem. Otevřela branku, aby mohla jít někam dál. Kousek za barákem je rozlehlá louka, na které je jen polní kvítí.

Šla pomalu. Nikam nespěchala. Prohlížela si krajinu, kterou tak věrně znala a nevnímala nic, než tu krásu.

Došla až k malému rybníčku, kam kdysi tak často chodila a měla to tam moc ráda. Posadila se na zem a koukala jen tak do neznáma. Koukala na rybník, jehož hladina byla průzračná a klidná. Vodu jen občas zčeřil spadlý kvítek z nedalekého stromu, ale to na kráse ničemu neubývalo.

Jen tak tam seděla a nevnímala čas. Byla tam hodinu, nebo dvě? Kdo ví?


Přišel do baráku, ale nikdo tam nebyl. Prošel ho celý a podíval se do všech pokojů. Bylo to divné. Měla tu přeci být, říkal si. Kde jinde by byla? Pro jistotu ještě jednou prošel všechny pokoje. Ne. Není tady. Zůstal stát v kuchyni u okna a koukal ven.

Přemýšlel, kde by ji našel, když v tom si všimnul té branky. Byla otevřená. Napadlo ho, že se mohla jít projít. Vyšel tedy ven. Prošel brankou a šel dál přes louku…

Nevěděl sice, kam jít, kde by jí mohl hledat, ale šel dál. Jak se říká, šel přímo za nosem.

Šel docela dlouho, protože se rozmýšlel kudy. Je to zvláštní. Jak dlouho ji znal, kolikrát za ní byl, ale tady nikdy. Nevěděl, jak krásná krajina je za barákem a nevěděl kam až vede. Nikde nepotkáte ani človíčka. Je tam krásné ticho a klid. Člověk si může pročistit hlavu. Vypustit špatné myšlenky a jen tak rozjímat.

Ovšem tam, kam ho ta krásná krajina dovedla, by asi dojít nikdy nechtěl.

Z dálky uviděl tu krásnou oázu. Malé jezírko obklopené zelení. Člověk si mohl pohodlně sednout do trávy a pozorovat tu nádherně modrou hladinu. Rostly tam krásné květiny, které snad ani jinde neviděl. Bylo to jako z jiného světa. Jako kdyby někde prošel bránou a už nebyl na zemi. Byl na místě, kde člověka nic nebolelo, nic neřešil…

Ale jakmile přišel blíž, klid pominul. Nemohl uvěřit tomu, co viděl a nechtěl tam snad ani koukat.

Na té čisté a průzračné hladině plavalo bezvládné tělo. Nemusel chodit ani moc blízko, aby mu došlo, kdo to je. Nebo spíš, kdo to byl. Ty šaty poznal hned. A krásné dlouhé vlasy.

Vyřešila své problémy radikálně. Mrzelo ho to, nevěděl, co má dělat, ale věděl, že už je jí líp. V její duši je klid.


Ona dívka byla před půl rokem znásilněna, nemohla se s tím smířit. On jí miloval. Pomáhal ji, se přes to přenést, ale bylo to těžké. Nejhorší bylo, když zjistila, že se nakazila pohlavní chorobou, která nejde léčit. Po této zprávě skoro nevycházela z domu a odmítala všechny, kdo se jí snažily pomoci. S nikým nechtěla mluvit. Na konec ho pozvala na návštěvu, ale dopředu věděla, co udělá. V hloubi duše doufala, že ji tam najde a postará se o její tělo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 23. února 2015 v 20:11 | Reagovat

Povídka je příliš krátká na to abys mohla vypisovat do detailu, co má postava na sobě,  průběh příprav apod.
Mám nějaké otázky- když je dívka v tak depresivním stavu, proč si dává záležet na svém vzhledu? V takových chvílích je to buď jedno anebo zmiň v povídce proč to udělala.
"Vodu jen občas zčeřil spadlý kvítek z nedalekého stromu..." tomuhle moc nerozumím. Proč kvítek? Co to bylo za strom, že kvetl v létě (jistě, některé stromy v létě kvetou, ale v našem podnebí je to docela neobvyklé- a pokud je to jinde než v mírném pásmu bylo by to dobré upřesnit)? Proč nespadl list místo květu?
Když ji našel utoponenou- ono jej to jenom mrzelo? Žádný šok se nekonal. Když najdeš mrtvolu ve vodě přinejmenším tě to jenom vyděsí. Myslím, že v prvotní chvíli se nesmířil, že už je jí líp. Možná později. Anebo dopiš poznatky, proč zůstal tak klidný a smířený. Navíc když k ní něco cítil.

Opakuje se ti slovo barák víckrát za sebou. Dalo by se nahradit jinými slovy (dům, stavení apod.)."Posadila se na zem a koukala jen tak do neznáma. Koukala na rybník, jehož ..." dvakrát slovo "koukala" za sebou. Podobné je to z jeho pohledu u slovesa "šel"

Zamakej na tom :-D

2 zahalena-v-temnote zahalena-v-temnote | Web | 24. února 2015 v 15:54 | Reagovat

V první řadě děkuji za kritiku a oznamuji, že si to vezmu k srdci, ale nic měnit nebudu. Nerada upravuji povídky, nebo cokoli, co už mám napsané a zveřejnila jsem to.
----

A teď k tvým připomínkám.

Nepřijde, že bych tam měla něco napsaného do detailu. Je tam napsané, co si oblékla, toť vše. Do detailu by to šlo podle mě více, ale možná máš jiný názor?

Jsou holky, které se upravují, když jsou jen vynést koš a když se chce někdo zabít, tak musí vypadat jako bezdomovec?

Nad tím jsem prostě jen nepřemýšlela. Prostě mě to napadlo a sedělo mi to tam. Listy nemám ráda, květy jsou hezčí :-D

Jak jsi sama napsala, povídka je krátká a to byl taky záměr. Závěr taky tak úplně konečný, nebo jak to mám napsat. Není tam napsáno "a žil šťastně až do smrti" :-D Prostě mi přijde, že to moc hrotíš. Každý člověk reaguje na smrt blízkého jinak. Někdo je v šoku, někdo se složí hned...

Mohu mít jednu otázku na tebe? Nejsi náhodou učitelka češtiny? Stejné věci jsem slýchala i ve škole. Tedy ano, vím, že se mi často opakují stejné slova. Omlouvám se :-D

Jen malý dodatek-> když se ti to nelíbí, tak to nečti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama