Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Cesta domů

10. února 2015 v 21:43 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Tak jsemtu s dalším dílem mé povídky na pokračování. Snad se bude líbit a slibuji :D, že na další díl nebudete čekat tak dlouho, jako na tento.

Přeji pěkné počtení.
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _

Anglie, možná to nebyl ten nejlepší nápad. Po cestě jsem se těšila, ale jakmile jsem tam dorazila, tak mě to po chvíli přešlo.

Možná je to tím, že když se člověk na něco hodně těší, tak to potom nedopadá moc dobře. Je možné, že jsem měla přehnané nároky na to, jak to tam bude vypadat a jak se mi tam bude žít.


Pak je tu ještě další věc. Navzdory tomu, že jsem upír, tak mám ráda slunečné dny. Sluníčko všechno krásně prosvítí a svět je hned veselejší a krásnější. Když nad tím tak uvažuji, tak jsem té čarodějce velice vděčná. Bez toho talismanu bych byla vážně mrtvá, jen noční tvor, o kterém by nejspíše nikdo nevěděl.

V Anglii je svým způsobem krásně, ale za ten rok a půl, který jsem tam strávila, jsem sluníčko viděla snad jen dvakrát. Prakticky tam celou dobu pršelo, nebo bylo zataženo a mlha, která by se dala snad i krájet.

Ale něco dobrého na tom mém pobytu přeci jen bylo. Poznala jsem tam pár dobrých známých upírů. Komunikujeme spolu doteď, ale moc velké přátelství to stejně není. A samozřejmě jsem si tam odsud přivezla nějaký ten "talisman".

Nakonec jsem ale byla ráda, když jsem změnila místo svého pobytu.

Procestovala jsem hodně míst a dohromady jsem nikde nezůstala moc dlouho. Vždy jsem chtěla cestovat a to jsem i si splnila. Našlo se hodně měst, vesnic a památných míst, kde se mi moc líbilo, ale nějak podvědomě mě to stejně táhlo "domů". Do města, kde jsem se narodila a kde jsem byla vychovávána. Do města, které jsem milovala a zároveň nenáviděla. Stejně mě ale zajímalo, jak to tam vypadá, kdo tam teď žije a kdo bydlí v domě, kde kdysi žili mí rodiče.

Tak jsem rozhodla a vydala jsem se na cestu do mého rodného města. Po dvaceti letech jsem zatoužila vidět město, kde jsem se narodila a kde jsem zemřela…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama