Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Svět za duhou

29. ledna 2015 v 12:07 | Temnota |  Povídky
Už jako malá holčička jsem si vždycky představovala, jak vypadá svět za duhou. Vždycky když se na obloze objevila duha, tak jsem nadšeně vyběhla na zahradu a koukala, kam ta duha vede a snila jsem o světě za ní.

Ačkoli už jsem dospělá, tak se na tom v podstatě nic nezměnilo. Je mi devatenáct let, ale pokaždé, když venku jen trošku prší, tak netrpělivě koukám z okna a vyhlížím sluníčko, abych spatřila zase duhu, ten nádherně zbarvený most, který mě jednou dovede do mé vysněné země, až přijde ten pravý čas.


Možná si budete myslet, že jsem blázen, ale jednoho dne, když jsem stála za oknem a koukala jak prší, tak zasvítilo sluníčko a z ničeho nic se objevil zase ten nádherný most, ale tentokrát jsem na něj nekoukala z dálky, jeho začátek byl přímo na naší zahradě. Nikdy jsem neviděla duhu takhle z blízka, vždycky jsem si to představovala a teď to byla pravda. Stál přímo tady, most do mé země, a vybízel mě, abych ho přešla.

Jakmile jsem vstoupila na ten nádherný most do země zaslíbené, cítila jsem lásku, štěstí… Žádná nenávist a špatné emoce. Když jsem byla na vrcholu, viděla jsem nádherně modré nebe, na kterém se jenom sem tam mihnul malý bílý mráček, který vypadal jako nebeský beránek.

Když jsem se vynadívala na tu krásu, udělala jsem krok a na jednou mi podjely nohy, z mostu se najednou stala skluzavka, která vedla přímo do nádherně průzračného jezírka. Jakmile jsem se vynořila z vody, která byla příjemně osvěžující, tak jsem se dívala kolem a nemohla jsem vydat ani hlásku, byla to prostě nádhera. Je to skoro nepopsatelný, co jsem v té chvíli viděla, lesy, louky a zvířata, všechno tak čisté, nepoškozené člověkem. Nikde nebyly ani stopy po silnicích, nebo autech, po továrnách a jiných vynálezech člověka, které kazí přírodu. Byl to ráj.

Vylezla jsem z jezírka a vedle mě se objevila víla, alespoň takhle jsem si víly vždycky představovala. Byla to mladá dívka, měla na sobě krásné, dlouhé, rozevláté šaty, které hrály všemi barvami a když se otočila, tak jsem viděla její křídla. Na zádech měla žlutooranžově zabarvená zajímavě tvarovaná, skoro průsvitná křídla. Úžasem jsem zůstala stát s pusou otevřenou dokořán.


Jak jsem později zjistila, nebyli tam jenom víly, ale i skřítci a další úžasné bytosti, které jinak nemáme šanci vidět, jen ve své fantazii. Cítila jsem se tam tak krásně, jako snad nikdy před tím. Nevím, jak dlouhý čas jsem tam s nimi strávila, ale v té chvíli jsem nemyslela na nic jiného a jen jsem si užívala života.

Po nějaké době, kterou, jsem tam s nimi strávily, mi navrhly, že bych tam s nimi mohla zůstat napořád a to ne jako smrtelník, ale jako víla, protože už prý patřím mezi ně. V tu chvíli jsem byla štěstím bez sebe a když se ze mě najednou stala víla, proletěla jsem se nad jezírkem a lesem jsem prosvyštěla jako střela, ale najednou už jsem nebyla tak šťastná.

Uvědomila jsem si, že mám rodiče. Rodiče kteří mě vychovali a mají rádi a já bych neměla být takhle sobecká, měla bych se rozloučit, aby o mě neměli strach.

Požádala jsem tedy víly a skřítky a vlastně všechny, co tam byli, jestli by mě nepustily na chvíli tam zpátky na zem, k rodičům, abych se s nimi mohla rozloučit. Nic nenamítali, dovedli mě k jezírku u kterého se ukázala duha a já jsem po ní přešla a byla jsem zase zpátky na naší zahradě. Jakmile jsem se dotkla země, duha zmizela a já si všimla, že strašně prší. Rychle jsem zaběhla domů, abych nebyla úplně promočená a pak mi to došlo. Měla jsem na sobě zase to oblečení, jako když jsem odsud odešla, rychle jsem vyhledala kalendář a moje obavy se potvrdily, byl ten samí den, jako když jsem odsud odešla, nic se nezměnilo a rodiče byli pořád v práci.

Nic jsem rodičům neříkala, vždycky o mně říkaly, že jsem velký snílek, takže by mi to stejně nevěřily.

Tak to alespoň píši vám. Potřebovala jsem se někomu svěřit a vypovídat se.

Byl to nádherný zážitek. Duha, ten krásný most se na naší zahradu už nikdy nevrátil, ale pořád můžu doufat, že přeci jednou se nade mnou slitují a já se zase alespoň podívám do té úžasné země.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama