Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Nesmrtelnost- jak to vše začalo

10. ledna 2015 v 22:34 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Dnes je tomu dvacet let. Dvacet let ode dne, kdy jsem zemřela. Nebo nezemřela?

Jak jste asi pochopily, stala se ze mě jedna z nesmrtelných.
Jsem upír.





Sarah a Petr, ti mě mají na svědomí. Před devatenácti lety, když sem končila střední školu se přistěhovali do našeho města.

Byli to sourozenci a první dojem z nich byl takový zvláštní a mrazivý.

-------------------------------------
Nebylo to tak dlouho před tím, než se objevily, co jsem přečetla několik různých spisů a článků na internetu, které se týkaly upírů. Toto téma mě v té době zajímalo a hodně lákalo.

Jednou jsem si přála setkat se s upírem. Kdybych v té době věděla, jak nebezpečná mohou přání být…

--------------------------------------

Každopádně se ti dva chovali relativně normálně a nedali na sobě nic znát. Nic, až do té osudné noci. Do té doby jsem byla jen na pochybách.
Všechno bylo docela suprové. Nikdy jsem nebyla primadona třídy, aby o mě každý věděl a byla jsem oblíbená v kolektivu, ale to mi také nikdy nevadilo. Byla jsem vždy spíše introvert, uzavřená do sebe. Měla jsem jednu kamarádku, která se ovšem začátkem toho roku s rodiči přestěhovala a tak jsem zůstala "sama".

Když se ve škole objevil Petr, tak si mě hned začal všímat a na to jsem nebyla zvyklá. Zatímco on mi nadbíhal, tak jeho sestra dělala vše pro to, abychom se nepotkaly. Nevím proč, ale jí jsem do oka zrovna dvakrát nepadla a to byl dost možná začátek mých "problémů". Někdy jsem se přistihla, že přemýšlím o tom, jestli vůbec sourozenci, moc se tak totiž nechovali.

Den se sešel s týdnem a týden s měsícem a já měla za sebou maturitu, kterou jsem jako zázrakem zvládla. Měla jsem radost a přemýšlela, co se mnou bude dál. Vždy jsem chtěla cestovat. To se mi vlastně nakonec vyplnilo…
Jednoho dne v podvečer, když jsem se vracela z procházky, jsem se na chvíli zastavila na místním mostě a koukala jsem na osvětlený kostel.

Z ničeho nic se vedle mě objevila Sarah. Nevím jak, ani odkud, ale najednou stála vedle mě a tvářila se hodně naštvaně. Než jsem s rozkoukala, tak jsem letěla z mostu dolů. Neměla jsem čas ani pomyslet na to, jak to se mnou bude dál, protože jsem najednou ležela na břehu řeky a měla jsem zabodnutý klacek v břiše. Vedle mě klečel Petr.

Než jsem se nadála, tak mi vyndal ten klacek. Bolelo to jako čert, myslela jsem, že umřu.

Podívala jsem se na jeho obličej a najednou jsem viděla, jak se mu znetvořil a oči se mu zbarvily rudě. Kousnul se do ruky a přiložil mi ji k ústům. Donutil mě, abych se napila jeho krve. Myslela jsem, že se pozvracím, nebyl to příjemný pocit.

Postavil mě na nohy… Než jsem stihla říct jediné slovo, tak už si nepamatuji nic.

--------------------------

Probrala jsem se uprostřed lesa. Bylo pravé poledne. Třeštila mi hlava a oči jsem měla v jednom ohni.

Bylo mi hned jasné, co se stalo. Byla jsem na počátku přeměny v upíra a kolem dokola nebylo živáčka.
Takto to se mnou začalo. Jmenuji se Katniss.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama