Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Moje první oběť

18. ledna 2015 v 20:03 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Já vím, psala jsem, že přidám jeden díl vždy v sobotu, ale včera jsem byla mimo a potřebovala jsem si pročistit hlavu, protože jsem byla z práce uplně vyřízená, tak se omlouvám a další díl tu máte teď. Usmívající se

-------------------------------------------------------------

Uchýlila jsem se do starého polorozpadlého srubu, který se nacházel na kraji lesa, a čekala jsem.

Když se setmělo a slunce bylo téměř zapadlé, tak jsem vyšla ven. Chvíli jsem se rozhlížela, než jsem si zvykla a pak jsem to ucítila. Krev. Někdo se musel zranit a nebylo to daleko ode mě…


Chtěla jsem se ovládnout, ale nešlo to. Byla jsem pár hodin po přeměně a bez jediné kapičky krve. Moje tělo ji potřebovalo a nedalo se tomu odolat. Kdybych to neudělala, umřela bych.

Byla to jen chvilka a našla jsem ji. Ano, byla to dívka. Nemohla být o moc mladší, než jsem já. Podle oblečení tipuji, že si byla zaběhat, zakopla a do ruky si vrazila větev. Byla vyděšená a moc jí nepřidalo ani to, když uviděla mě.

Snažila jsem se. Chtěla jsem se udržet. Jen se "napít". Ochutnat. Dokončit proměnu. Ale nešlo to. Jakmile jsem se napila, nešlo to zastavit.
Tu nebohou dívku jsem zabila. Stal se ze mě netvor.


Trvalo mi, než jsem se s tím vyrovnala. Ale pak… prostě jsem to přijala za svoje nové já.
Nikomu jsem nechyběla. Ani jsem si nedávala velké naděje, ale přeci jen, myslelas jsem si, že si někdo všimne, že jsem pryč. Ale nikdo si toho nevšimnul.

--------------
Byla jsem sirotek. Když mi byli dva roky, tak moji rodiče zemřeli a mě daly do dětského domova. Nikdo mě nechtěl adoptovat, protože jsem odmítala mluvit s kýmkoli jiným než se sestřičkami, nebo s holkou, která se mnou byla na pokoji. Úmrtí rodičů byl pro mě šok a já jsem se z něj nemohla dostat. A tak jsem zůstala v děcáku.

Jak jsem říkala, tak na to, že jsem upír, jsem zvykla docela rychle. Prvního půl roku jsem vycházela jen v noci, protože na slunce jsem nemohla. Ale pak jsem poznala jednu čarodějku, která mi za menší službičku vytvořila náramek, díky kterému jsem mohla na denní světlo a byla jsem tím pádem méně podezřelá.

-------------
Určitě by vás zajímalo, jak to vlastně s námi, s upíry je. Jsou místa, kde se dočtete několik kravin, ohledně toho, co nám údajně vadí a čím nás zaženete.

Jak že to s námi tedy je?
Myslíte si, že když máte česnek na krku, že na vás nemůžu? Omyl. Česnek miluji a po česnekové pomazánce se můžu utlouct. Křížek? Tak ten nosím na krku, a jak vidíte "žiji". Jak je to se svěcenou vodou, tak to vám nepovím, protože jsem s ní nepřišla do styku, ale nevěřím tomu, že by mi nějaká voda mohla ublížit. Naším nepřítelem je slunce. Pokud nemáte, jako pár vyvolených upírů, denní talisman, tak vás slunce spálí na popel. Zabít nás může jen dřevěný kolík a to vražený přímo do srdce. Ale přiznejme si to, jakému člověku by se to podařilo?


Tak to by bylo myslím pro dnes vše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama