Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Domov? Kde to vlastně je?

24. ledna 2015 v 22:55 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Tak tu máte na noc zase další díl mé povídky. Usmívající se

Po přeměně mě to "doma" už nějak nelákalo. Do cizích měst a zemí mě to táhlo snad už od mých šesti let. No a teď jsem si to mohla konečně splnit. Měla jsem po škole, nic a nikdo mě tu nedržel, tak jsem se sebrala a odjela. Zabalila jsem si jen pár základních věcí a zmizela.

Nikomu jsem nic neřekla. Nechtělo se mi nic vysvětlovat, nechtěla jsem nic poslouchat. A stejně jsem v hloubi duše věděla, že nikomu chybět nebudu. Zatím jsem nenašla takového přítele, nebo známého, který by za mnou šel světa kraj a pomohl mi s mým trápením, bez toho, aby za to něco chtěl..



--------------------
Podvědomě jsem asi hledala toho záhadného a zároveň milého upíra, který mě proměnil. Ale spíš jsem na to nemyslela, nebo jsem se o to alespoň snažila. Kdo ví co s ním je a kam se vlastně poděl.

Užívala jsem si krás jiných měst a zemí. Všude se najde něco, co člověka zaujme a u mě je to stejné. Mám ráda památky a tajemná zákoutí měst- nejen pro to, že se tam dobře vyhledávají "svačinky".

Navštívila jsem některá česká města, ale tu možnost jsem přeci jen měla i zaživa, takže mě to až tak moc nelákalo. Ale ta cizina. Ta mě přímo volala a vábila na to neznámo, co mě tam čekalo.

Jako první jsem navštívila Francii, to jsem si prostě nemohla odpustit. Na fotkách vypadá krásně, ale když se tam procházíte. Osobně procházíte těmi uličkami a pohled na eifelovu věž… tomu se snad nic nevyrovná. Byla to nádhera. Pak tedy ještě ty butiky a obchoďáky. Nebylo by to ono, kdybych nějaký ten čas pobyla ve Francii, a nic jsem si tam odsud nepřivezla. Přeci nějaký ten suvenýr je dobré mít z každého místa, který navštívíte. No dobře, vyměnila jsem tam kompletně šatník. Neměla jsem toho s sebou moc, takže jsem si spíše "nakoupila" nové věci. Ale začala jsem samozřejmě kufrem, abych to měla kam dát.

Tak tady jsem strávila asi dva roky a užívala jsem si život ve velkoměstě. Pak se cestovalo dál.

Málem bych zapomněla. Ve Francii jsem potkala onu čarodějku, která mi pomohla a já jsem mohla od té doby vycházet ven i ve dne. Našla jsem jí v jednom venkovském městečku. Měla tam takový malý krámek s památnými věcmi a amulety. Od prvního pohledu mi bylo jasné, že to nebude obyčejná paní. Jako by mě do toho obchůdku zavedl osud, nebo nějaké kouzlo.

No nakonec jsme mezi sebou uzavřely menší obchod. Potřebovala na nějaké kouzlo zvířecí oběti a já jsem jí je obstarala. Ona mi za to vyrobila denní přívěšek, abych mohla na slunce a nebyla jsem tím pádem tolik nápadná. Docela jsme si porozuměly i navzdory tomu, že se upíři a čarodějky většinou nemají v lásce a ještě nějaký čas jsme spolu byli v kontaktu.

-----------------

No a kapitola mého pobytu ve Francii byla ukončena. Moc se mi tam odsud nechtěla, protože jsem si to tam zamilovala, ale nechtěla jsem tam zůstat na vždy. Jednou bych se možná chtěla někde usadit na delší čas, ale táhlo mě to dál na cesty a na nová místa.

Nejsem si jistá tím, jestli někdy najdu někde domov, ale doufám v to z hloubi své duše. Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem vlastně domov nikdy neměla, snad jen jako to malé dítě, kdy jsem ještě měla rodiče, ale to si nepamatuji a jejich fotku jsem ani nikdy neviděla…
Ale teď si užívám svobodného života a cestování.

A tak jsem odcestovala do Anglie…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama