Nedovol, aby tě ztrach z prohry vyřadil ze hry

Leden 2015

Svět za duhou

29. ledna 2015 v 12:07 | Temnota |  Povídky
Už jako malá holčička jsem si vždycky představovala, jak vypadá svět za duhou. Vždycky když se na obloze objevila duha, tak jsem nadšeně vyběhla na zahradu a koukala, kam ta duha vede a snila jsem o světě za ní.

Ačkoli už jsem dospělá, tak se na tom v podstatě nic nezměnilo. Je mi devatenáct let, ale pokaždé, když venku jen trošku prší, tak netrpělivě koukám z okna a vyhlížím sluníčko, abych spatřila zase duhu, ten nádherně zbarvený most, který mě jednou dovede do mé vysněné země, až přijde ten pravý čas.

Domov? Kde to vlastně je?

24. ledna 2015 v 22:55 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Tak tu máte na noc zase další díl mé povídky. Usmívající se

Po přeměně mě to "doma" už nějak nelákalo. Do cizích měst a zemí mě to táhlo snad už od mých šesti let. No a teď jsem si to mohla konečně splnit. Měla jsem po škole, nic a nikdo mě tu nedržel, tak jsem se sebrala a odjela. Zabalila jsem si jen pár základních věcí a zmizela.

Nikomu jsem nic neřekla. Nechtělo se mi nic vysvětlovat, nechtěla jsem nic poslouchat. A stejně jsem v hloubi duše věděla, že nikomu chybět nebudu. Zatím jsem nenašla takového přítele, nebo známého, který by za mnou šel světa kraj a pomohl mi s mým trápením, bez toho, aby za to něco chtěl..


Moje první oběť

18. ledna 2015 v 20:03 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Já vím, psala jsem, že přidám jeden díl vždy v sobotu, ale včera jsem byla mimo a potřebovala jsem si pročistit hlavu, protože jsem byla z práce uplně vyřízená, tak se omlouvám a další díl tu máte teď. Usmívající se

-------------------------------------------------------------

Uchýlila jsem se do starého polorozpadlého srubu, který se nacházel na kraji lesa, a čekala jsem.

Když se setmělo a slunce bylo téměř zapadlé, tak jsem vyšla ven. Chvíli jsem se rozhlížela, než jsem si zvykla a pak jsem to ucítila. Krev. Někdo se musel zranit a nebylo to daleko ode mě…

Sousedi

11. ledna 2015 v 14:56 | Temnota |  Téma týdne
Abyste pochopily podstatu příběhu, který vám budu vyprávět, tak to musím vzít od úplného začátku.

Jmenuji se Linda a bydlím na okraji jednoho menšího městečka celý svůj život. Máme krásný rodinný barák s velkou zahradou a se dvěma balkóny. Kolem nás je pár podobných baráků. Baráků, které vypadají normálně. Ale jeden z nich je něčím jiný a zajímavý.

Nesmrtelnost- jak to vše začalo

10. ledna 2015 v 22:34 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Dnes je tomu dvacet let. Dvacet let ode dne, kdy jsem zemřela. Nebo nezemřela?

Jak jste asi pochopily, stala se ze mě jedna z nesmrtelných.
Jsem upír.




Info

10. ledna 2015 v 22:27 | Temnota |  Deník jedné normálně nenormální "dívky"
Přišel mi na mysl nápad na novou povídku. Bude to povídka na pokračování. Doufám, že se vám bude líbit…
Myslím si, že není moc co psát, protože se základní informace dozvíte v prvním díle.
Ve zkratce jde o příběh mladé upírky, která vypráví svůj příběh. V prvním díle mé povídky, který už mám připravený v hlavě, se dozvíte, jak se z ní stal upír a jaké byli začátky. Takové vzpomínání a nostalgie. Postupně se ale v povídce dostanu do přítomnosti.
Co se povídky a jejího děje týká, tedy hlavně takových nepatrných detailů, tak ty jsem si dovolila vypůjčit ze seriálu Upíří deníky.
Dneska už to asi nestihnu, ale zítra určitě přidám první díl povídky.

Mám v plánu přidávat každou sobotu jeden díl povídky. Dnes se tu objeví první díl...

Tak zatím a dobrou noc Usmívající se

Svědek vraždy

4. ledna 2015 v 20:40 | Temnota |  Téma týdne
Rozhodla jsem se zapojit a napsat článek na téma týdne. No, je to povídka a mám ji napsanou už delší dobu, ale řekla jsem si, že se k tomuto tématu docela hodí.

Na svém starém blogu jsem psala články k tématu týdne docela často, tak uvidíme jak to půjde :) Podle nálady a taky podle tématu... Přeji hezké počtení.

Byl krásný letní den a tak jsem se rozhodla, že se půjdu projít. Vzala jsem si fotoaparát a vyrazila jsem ven. Chvíli jsem se procházela, až jsem došla do nedalekého lesa, kam jsme dříve jezdívaly na houby, takže jsem to dobře znala. Ale tentokrát jsem neměla v plánu hledat houby. V tomhle počasí by to ani nešlo. Jsem strašný maniak do focení, takže fotím každou kravinu, prostě to, co se mi líbí. V tu chvíli jsem ještě netušila, co vyfotím o pár minut později.

Západ slunce nad hřbitovem

4. ledna 2015 v 15:32 | Temnota |  Povídky
Tak jsem se rozhodla, že sem přidám jednu z mých povídek...
Chvíli jsem přemýšlela, jaká by měla být ta první, no a pak mě napadla tahle.

Námět na tuto povídku mě napadl, při pohledu na jeden kostel kolem kterého jsem jezdila den co den do školy. Ani nevím proč, ale asi to tak má každý, kdo něco píše. Kolikrát mě nic nenapadá a nevím co psát, pak se na něco zadívám, ani na nic nemyslím a nápad se najednou objeví, pak už to jde samo Usmívající se

Snad se má povídka bude někomu líbit.

Přeji hezké počtení Usmívající se

Západ slunce nad hřbitovem


Štastný nový rok

1. ledna 2015 v 20:50 | Temnota |  Fotografie
Přeji všem šťastný nový rok 2015, hlavně ať je lepší než ten minulý Usmívající se